Když skončil devátý ročník Letní školy moderních učitelů a my už před očima měli ten desátý, který sice byl až za rok a my chtěli, aby byl výjimečný, nikoho nás asi nenapadlo, jak složité se k němu bude propracovat a jak nakonec budeme rádi, že se uskuteční.
Covidová situace, která byla od března 2020 jak na houpačce zapříčinila, že jsme vlastně do téměř poslední chvíle nevěděli, zda se akce bude moct uskutečnit a pokud ano, tak za jakých podmínek. Paradoxně, o zájem učitelů jsme strach neměli, ti se naopak vidět fyzicky chtěli opravdu hodně, a tak i jubilejní, desátý ročník se konal ve dvou po sobě jdoucích turnusech.
Jako obvykle akce začínala příjezdem nedočkavých účastníků, z nich někteří přijeli vlastní dopravou, někteří vlakem do Luhačovic. Po úvodním slovu Karla Klatovského z Microsoftu přišlo na všemi oblíbené kolečko vzájemného představování, kdy opět někteří zjistili, že přijeli ze stejného města, jen z jiné školy, a tak hned bylo téma k navazování pracovních tandemů. A jak se ještě lépe poznat? No přece nějakou vhodnou, týmovou, tzv. icebreakerovou aktivitou v krásné přírodě Bílých Karpat.
Zábava stranou – jde se vzdělávat. Tak to mohlo možná v pondělí ráno hned vypadat, ale opak je pravdou a kdo s námi na LŠMU jezdí, nám jistě dá za pravdu. Celý týden je vyváženou kombinací vzdělávání, networkingu účastníků, sportování a poznávání blízkého i dalekého okolí, a právě tato léty osvědčená vyváženost dělá z LŠMU tu jedinečnou akci, kterou je. Na účastníky čekalo během celého týdne více jak 35 workshopů a přednášek, ze kterých si mohli vybírat volně dle svého zájmu.
Tak jako každý rok, i středa byla určena mírnému odpočinku, a tak se většina účastníků vydala na výlet. Někteří jen pěšky po okolí, někteří dále – do Luhačovic či Trenčína nebo dokonce na Velkou Javořinu – nejvyšší bod Bílých Karpat. A nesmíme zapomenout i na chalupu poslední žítkovské bohyně, díky kterým je obec Žítková známá po celé republice. Když už se má ve středu odpočívat, tak pořádně a jak jinak, než u táboráku. Vzhledem k tomu, že mezi partnery akce patří i kolegové z Epsonu, opět nám přijeli již v předvečer čtvrtečního partnerského dne ukázat, co dovede jejich technika a jak dokáže osvítit celý hotel Kopanice a velkou část Bílých Karpat.
Jak bylo napsáno, během celého týdne měli účastníci možnost se vzdělávat v jim blízké oblasti a není překvapením, že největší zájem byl o nástroj Teams a vhodná zařízení do školy. Přínosné také bylo sledovat diskuze a výměny zkušeností s tím, jak si s distanční a hybridní výukou jednotlivé školy poradily, a tak většina účastníků odjížděla s hlavou plnou inspirace a nápadů do dalšího školního roku.
Jaký by to však byl jubilejní desátý ročník bez pořádného závěru, na který nikdo nezapomene. A tak (možná) přišel i kouzelník, ale hlavně se na ten večer hotel Kopanice proměnil na nenávykové casino, kde si měli účastníci možnost vyzkoušet své dovednosti (nebo spíše štěstí) v ruletě či blackjacku a vyhrát případně i zajímavé ceny. Bylo opravdu zajímavé sledovat zápal některých z nich, ale pokud víme, všichni ve svých profesích zůstali i nadále a profesionálními hráči nebo krupiéry se nestali.
I tento ročník tedy ukázal, že i po desáté je možné připravit skvělou akci plnou nových nápadů a jsme rádi, že jsme společně s učiteli mohli 10 let konání Letní školy moderních učitelů pořádně oslavit.
