Po osmé a stále poprvé
Můžeme označit akci, která se koná již po osmé, za již tradiční? Zcela určitě. Ale jako jakákoliv Letní škola moderních učitelů před tím, i tato byla jedinečná, výjimečná, originální a průkopnická. Tou největší změnou bylo zcela jistě přidání druhého turnusu akce. Letní škola si získala za dobu svého působení tak obrovskou popularitu, že se prostě všichni zájemci do jednoho týdne nevešli a protože jsme nechtěli měnit výjimečnou lokalitu na Žítkové a prostředí hotelu, který je na týden (resp. na dva) jen náš a ve kterém známe každý kout, rozhodli jsme se o otevření druhého turnusu, který se naplnil taktéž poměrně rychle. Účastníkům to tak dalo možnost volby v souladu s jejich prázdninovým režimem.
Náplň obou turnusů byla do puntíku stejná. Jediné, co jsme nemohli ovlivnit byly Perseidy, které se i na naše opakované žádosti v období druhého turnusu vrátit nechtěly.
Ať tak či onak, Letní škola 2018 (s interním označením 8.1 a 8.2) začala nedělním příjezdem všech desítek nadšených učitelů ze všech koutů České republiky. Za to jim patří velký dík. Ne za to, že přijeli, ale za to, že na sobě i v období svého volna chtějí pracovat a chtějí se dále rozvíjet.
Abychom věděli, kdo s námi celý ten týden bude, začalo se pochopitelně v rámci uvítacího večera rychlopředstavováním. To jste měli vidět ty překvapené výrazy některých účastníků, když zjistili, že jsou ze stejného města. Ale i o tom LŠMU je.
Ještě v něčem byla tato LŠMU jedinečná – všichni účastníci dostali „stejnokroje“ v podobě slušivých polotriček v letní barvě. To aby se nám to na začátku nepletlo.
Po slavnostní večeři a uvítacím přípitku jsme se vrhli na další kolo seznamování, kdy účastníci byli rozděleni do týmů, dostali pár dřevěných kostek, provázek s gumičkou a měli za úkol bez dotknutí se kostky rukou na sebe jich postavit co nejvíce. To co zní jako poměrně snadný úkol je ve skutečnosti dost náročné na koordinaci a pochopitelně i týmovou spolupráci. Obzvláště, když soutěžíte na čas v duelu s jiným týmem, kdy nervozita opravdu stoupá. Chtělo to pevnou ruku a klidné nervy. Nebo snad naopak?
I z pohledu organizace bylo letos něco nového a tím bylo zapojení nástroje Teams do celkové komunikace a organizace akce a tak účastníci mohli mezi sebou snadno a rychle komunikovat, měli ihned k dispozici kalendáře celé letní školy včetně podrobných anotací a i samotná interakce mezi lektory a účastníky dostala novou podobu, kterou si všichni pochvalovali. A pak, že mobilní telefony do výuky nepatří….
Pondělí bylo jako vždy zahájeno lehkým rozjezdem, aby i ti méně techničtí učitelé (a i pro ně je samozřejmě LŠMU určena) získali alespoň základní přehled o posledních novinkách a dostali se tak všichni na stejnou vlnu. Ostatně možnost výběru je něco, co se nese a vždy neslo celou LŠMU. Účastníci měli vždy na výběr ze dvou, ale spíše ze tří souběžných workshopů a tak si každý přišel během toho celého týdně na své. To že nejste správci IT ani učitelé přírodovědných předmětů vůbec nevadí, ba naopak, inspirace pro všeobecné předměty tu bylo víc než dost.
Každý den po obědě bylo pochopitelně osobní volno k poznávání okolního nádherného prostředí Bílých Karpat či podrobnějším diskuzím s lektory. Po večeři jsme už nechali věci týkající se využívání digitálních technologií ve výuce „u ledu“ a věnovali se přednáškám/besedám o cestování, o konferenci E2 Education Exchange, o úpravách fotek, o fenoménu Minecraftu a pochopitelně i venkovním aktivitám v čele s pořádným táborákem.
Třetí den má být odpočinkový a taky že byl. Pro účastníky byl připraven výlet do Experimentária, které je zřízeno jako součást SPŠ Otrokovice, kde si účastníci mohli opravdu na vlastní oči a kůži vyzkoušet nejen fyzikální zákony.
Čtvrtek již tradičně patřil zejména technologickým partnerům akce, kteří se přišli podělit o své poslední novinky z oblasti IT vybavení pro školy, ale řeč byla i o tom, kde na to všechno získat finance a že pro aktivní školu to nemusí být až tak zásadní problém. Jde o to jen chtít.
Celý ten týden byl opravdu nabitý workshopy o cloudových technologiích, využití Wikipedie výuce, o Strategii digitálního vzdělávání, o spolupráci ve škole, o zapojení 3D do výuky, o tvorbě a střihu vide ze školních akcích, o snadné správě IT, o efektivním vytváření příprav do hodin, o virtuální a smíšené realitě, o bezpečnosti, o moderní výuce, prostě o všem, co můžeme souhrnně nazvat jako digitální transformace školství.
Závěrečná rozlučková párty se nesla ve stylu Havaje a bylo opravdu na co koukat. Součástí slavnostního večera byla samozřejmě i soutěž o nejlepší kostým a pak už se všichni začali pohybovat nejen v rytmu reggae.